Month: May 2026
Starý pán Miller sedával vždy v siedmom boxe. Tá istá motorestová jedáleň, tá istá čierna káva, ten istý tichý pohľad upretý von oknom na nekonečnú cestu. Servírky ho
Vanha herra Virtanen istui aina samassa loosissa, numerossa seitsemän. Sama huoltoaseman kahvio, sama musta kahvi, sama hiljainen katse suunnattuna ulos ikkunasta kohti kaukaisia peltoja. Tarjoilijat tunsivat hänet herra
Senasis Adomas visada sėdėdavo septintoje kabinoje. Ta pati pakelės užeiga „Auksinis klevas“, tas pats juodos kavos puodelis, tas pats tylus, skvarbus žvilgsnis pro langą į tolius. Padavėjos jį
Старий Григорій завжди обирав той самий столик у кутку придорожнього кафе «У Ганни». Те саме місце біля вікна, той самий аромат міцної чорної кави, той самий неквапливий погляд,
Regnen piskede mod guldsmedens vindue med en sådan voldsomhed, at hele gaden udenfor lignede et sløret og knust maleri. Det var en af de aftener i København, hvor
Déšť bušil do výlohy klenotnictví takovou silou, že ulice venku vypadala jako rozmazaná olejomalba plná šedých a černých šmouh. Uvnitř obchodu však panoval jiný svět. Svět jantárových světel,
La pluie martelait la vitrine de la bijouterie avec une telle violence que la rue, au-dehors, ne semblait plus qu’un lointain souvenir flou et déformé. C’était une de
Dážď bubnoval na výklad zlatníctva tak silno, že ulica vonku vyzerala len ako rozmazaná šmuha svetiel a tieňov. Bol to ten typ večera, kedy sa zdá, že sa
הגשם הלם בחלון הראווה של חנות התכשיטים בעוצמה כזו שכל הרחוב שבחוץ נראה מטושטש ושבור, כמו זיכרון רחוק שמתפוגג. בפנים, הכל היה שונה. חום עוטף. אורות ענבריים שליטפו
Sade piiskasi koruliikkeen ikkunaa niin kovaa, että ulkopuolella oleva katu näytti samealta ja vääristyneeltä. Se oli kuin särkynyt muisto. Sisällä vallitsi kuitenkin lämpö. Meripihkanväriset valot tanssivat kultaisilla pinnoilla,