A-Savida – Page 237

„Moje máma… mi ho schovala,“ odpověděla Eliška a první slza jí stekla po špinavé tváři. — „Řekla, že žena na téhle fotce mě prodala a už se nikdy neohlédla zpátky.“

Restaurace „Královská zahrada“ vypadala ten večer naprosto nedotknutelně. Světlo svíček se odráželo v křišťálových

« Ma mère… l’a caché pour moi », répondit Chloé, alors qu’une première larme coulait sur sa joue sale. — « Elle a dit que la femme sur cette photo m’avait vendue et n’avait jamais regardé en arrière. »

Le restaurant « Le Gourmet » semblait ce soir-là hors du temps, protégé du

„Moja mama… mi ho schovala,“ odpovedala Lucka a prvá slza jej stekala po líci. — „Povedala, že žena na tejto fotke ma predala a už sa nikdy neotočila späť.“

Reštaurácia „Krištáľový palác“ pôsobila ten večer priam nedotknuteľne. Svetlo sviečok sa odrážalo v brúsených

— “מאיפה השגת את זה?” לחשה שרה, וקולה נשבר. — “אמא שלי… החביאה לי את זה,” ענתה נועה, ודמעה ראשונה זלגה על לחיה המלוכלכת. — “היא אמרה שהאישה בתמונה הזאת מכרה אותי ומעולם לא הסתכלה לאחור.”

המסעדה “אור הירח” נראתה באותו ערב כחלום בלתי מושג. אור הנרות ריצד על כוסות

— Äitini… hän piilotti sen minulle, — Maija vastasi, ja ensimmäinen kyynel uursi tien lian läpi. — Hän sanoi, että nainen tässä kuvassa myi minut eikä koskaan katsonut taakseen.

Ravintola “Safiiri” oli sinä iltana kuin suoraan sadusta. Kristallilasit kimaltelivat kynttilänvalossa, ja ilmassa leijui

— Tu privertei mane stovėti prie tuščio kapo? — sušnibždėjo Andrius, jausdamas, kaip neapykanta keičia jo sielą.

Daugelį metų Andrius Valaitis per miestą žengė taip, tarsi būtų nepaliečiamas dievas. Žmonės traukdavosi

Я твоя мама!

Десятиліттями Максим Ольшанський жив у скляному замку власної могутності. Коли його чорний кортеж розсікав

— Du lod mig stå ved en tom grav og græde? — spurgte Lukas sin far med en stemme, der var så lav, at det var skræmmende.

Størstedelen af sit liv havde Lukas Møller gået gennem Københavns gader som en mand,

— Ty jsi mě nechal plakat u prázdného hrobu? — zeptal se Lukáš otce hlasem, ze kterého mrazilo.

Většinu svého dospělého života procházel Lukáš Marek městem jako muž, kterého se nic nemohlo

— Tu m’as fait pleurer devant une tombe vide ? demanda Julien d’une voix si basse qu’elle fit frissonner l’assistance.

Pendant la majeure partie de sa vie, Julien Moreau avait arpenté les rues de