„Jeho ruky boli drsné od betónu a slnka, no srdce mal zo zlata. V
«Hänen kätensä olivat täynnä sementtiä ja halkeamia, mutta niissä kätkeytyi voima, joka nosti minut
Mano pasaulis sudužo į šipulius ne nuo sprogimo, o nuo niekinančio jaunos stiuardesės žvilgsnio,
Мій світ розлетівся на друзки не від вибуху, а від зневажливого погляду молодої стюардеси,
Můj svět se nezhroutil kvůli výbuchu, ale kvůli pohrdavému pohledu mladé letušky, která se
Môj svet sa nerozpadol kvôli výbuchu, ale kvôli pohŕdavému pohľadu mladého dievčaťa v uniforme,
Maailmani mureni sirpaleiksi, eikä suinkaan räjähdyksen voimasta, vaan nuoren lentoemännän ylimielisestä katseesta. Hän päätti,